Probuzení: První vyvolení - Šarlota Santini

První vyvolení

První vyvolení

Již brzy bude kniha dokončena.
Cesta duše je tajemství,
když je odhaleno,
je pozvednuta do vyšších sfér.
























Kapitola 1

1. 12. 2016 14:31 planeta Galaktické federace

Galaktická federace planet Mléčné dráhy se sešla na Vysoké radě. V obrovském sále, jež na naší planetě Zemi je svou výškou nepředstavitelný, usedají právě tisíce zástupců národů vesmíru. Tento sál je tak obrovský nejen pro počet členů, ale i jejich velikost. Členové rady jsou kromě Lyřanů. Veganů, Plejáďánů, Léčitelů a strážců Gaii z Arkturia, také Technokrati z Arkturia, které jsme na Zemi nazývali obry. Žili tu s námi před mnoha tisíci lety. Dnes už o jejich životě na Zemi svědčí jen obrovské kosterní pozůstatky, které objevujeme na celé planetě.
Když dozněl hřmot usazujících se tisíců, tak vstal Atikus, vrchní představitel Vysoké rady a začal svou řeč.
„Vítám zde všechny členy naší galaktické konfederace. Tento čas je dovršením jednoho krásného cíle. Očištění Země, tedy Gaii od nadvlády Šedivců a Reptiliánů. Tady Bereniké.“odmlčel se a ukázal směrem k poblíž sedící ženě.
„konečně po několika tisíciletích dokončila svůj úkol na Gaii, jedné z planet, která je připravována k přechodů do vyšších sfér.“ Jeho řeč přerušila mocná vlna nadšení, která projela celým sálem.
„Nyní je Gaia připravena k postupnému začlenění do Galaktické konfederace. Jejich vývoj už nebrzdí nižší negativní energie a manipulace nepřátel konfederace a popiratelům duchovních sil předaných nám samotným Stvořitelem, největší síly ve Vesmíru. Navrhuji sestavit tým tisíců Hledačů. Tito Hledači budou mít za úkol najít pozemšťany připravené ke změně. Kvůli skutečné duchovní proměně nemůžeme přijít jen tak na Gaii a říct jim: Toto je Vaše minulost a Váš původ, musíte jít tudy. Vývoj je postupný a lidstvo si svou cestu musí zvolit samo. Určitě znáte ze starobylých listin, jak národy konfederace přiváděli život na mnoho planet ve Vesmíru. Sama konfederace zkusila již mnoho způsobů přivedení obyvatel nevyspělých planet k Vyšší realitě, avšak mnohé z těchto způsobů selhaly. Když jsme žili na těchto planetách spolu s jejich obyvateli a pomáhali jim, tak to vedlo ke katastrofě, zanikla spousta civilizací. Nakonec nám ukázal cestu Stvořitel. Je to cesta vlastního vývoje. Právě díky změně v chápání jsme opustili Gaii a další planety a nechali je vyvíjet samostatně, dokud nebudou připraveni přidat se k nám. Bohužel tyto námi uvolněné planety začali přitahovat Šediváky a Reptiliány. Po tisíciletí na lidech dělají genetické pokusy, jako to poprvé udělali na Rigelu, kde žili jejich předci Regiliáni. Z genetických mutací vznikli postupně Šediváci. Je to jejich cíl na všech planetách, které obsazují. Žijí mezi lidmi a jinými rasami na ostatních planetách. Galaktická rada neuznává války a nenávist. Proto jsme před mnoha tisicíletími učinili dohodu mezi Galaktickou radou a Šediváky. Obě strany mohou nenápadně zasahovat a vést lidi na svou stranu. Šediváci však nehrají podle pravidel. Místo krvavé odvety jsme navrhli, že na každou takovouto planetu bude vyslán zástupce, který se narodí do lidského těla, nebude si nic pamatovat, bude na planetách hledat skutečnou Pravdu, pokud jí najde, očistí od nich tuto planetu. Tím však není vyhráno. Na lidstvu samotném záleží, zda tu Pravdu, která je čím dál viditelnější bude chtít vidět, překonat strach a jít dál.
Na Gaii však už nějací takový lidé jsou a díky očistě planety mohou dělat další kroky.
Náš vybraný tým se v utajení usídlí na Gaii a bude hledat tyto lidi. Budou jim na blízku do té doby, dokud nebudou připraveni. Pak je přivedou k nám a pokud budou chtít, zařadí se mezi nás podle svých schopností, které tu budou moci dále rozvíjet.
Zdůrazňuji, že toto je opravdu velký úspěch, protože je to poprvé, kdy se toto podařilo. Na mnoha planetách život zanikl a na ještě větším počtu převzali konečnou vládu Šediváci nebo Reptiliáni. Specializují se na manipulaci mysli a když dosáhnou určité míry, už jejich ovládnutí zajistí přímé čipování obyvatel. Zbývá ještě tisíce systémů, které jsou v podobném stádiu jako Gaia. Avšak tam jsme nyní o krok napřed. Mnoho lidí už dlouho cítí, že realita je iluze a chtějí prohlédnout. Hledají pravdu, kde to jde. A pro tyto lidi pošleme Hledače.“
Opět se sálem zvedla vlna souhlasu v podobě silné energie. U vyspělých ras už není třeba potlesku.
Atikus se opět ujal slova: „Pověřuji Bereniké, která se již osvědčila a jako velkou poctu jí nabízím sestavit tým Hledačů. Gaii už zná a pokud bude souhlasit, může se vrátit na Gaii také.“
Bereniké vstala a éterickým pohybem přešla k Atikovi. Mírně se před ním uklonila na znamení úcty a otočila se k ostatním.
„Tento úkol ráda přijmu, žila jsem na Gaii po mnoho životů a stala se mým druhým domovem.“











Hluboká temnota noci,
přitahuje děsivá stvoření,
šílenství z děsu,
k smrti přivede






















Kapitola 2
(Camilo)

4. 4. 2016 Cooktown, Austrálie


„Policie našla 25. 3. 2016 deník Camila Garcii Gómeze, španělského cestovatele a dobrodruha. Byl nalezen poblíž pověstné Černé Hory, též nazývané Hora Smrti a domorodými aboriginci také Kalkajaka. Poblíž Severního Queenslandu, ležící 25 km jižně od Cooktownu v Austrálii. Camile Garcia Gómez je už několik měsíců nezvěstný. Naposledy ho viděli v Cooktownu, kde kupoval zásoby před výpravou na Kalkjaku. Nyní deník zkoumají specialisté z policejních řad.“ tak hlásil hlasatel odpoledního zpravodajství.

O pár dní později se už deník dostal do rukou Chrisovi Ryanovi, hlavnímu vyšetřovateli policejní stanice v Cooktownu.
Sedí ve své kanceláři, s nohama na stole a naštvaně otevírá deník.
Ozve se zaťukání na dveře.
„Vstupte.“ zabručí kapitán.
Do dveří vejde jeden z jeho podřízených.
„Zdravím, tak co kapitáne, už vám poslali ten deník?“ ptá se s nadšením muž.
„Ále, jistě. Určitě by nás nezapomněli zavalovat zbytečnou prací. V Queenslandu se tím nechtěli zatěžovat, tak to hodili na krk nám. Jakoby jsme toho tady měli málo a teď ještě řešit dalšího blbečka, který si tam udělal výpravu. Vždycky se tam ztráceli lidé, tak nechápu, co na tom mám vyšetřovat.“ mrzutě nadává kapitán.
Druhý muž je o dost mladší než kapitán, bylo mu nedávno teprve 25 let. Tváří se zklamaně nad kapitánovým vyhaslým přístupem. Kapitán je sice vyhořelý, ale i dost zkušený a ihned vycítí šanci, jak se zbavit deníku.
„Flanagane, už mě nerušte. Mám práci.“ odmlčí se. „Ledaže by se Vám chtělo mi pomoci a deník přečíst místo mě.“ zatváří se, jako by mu to bylo jedno.
„Jistě pane, velmi rád.“ vyhrkne s nadšením Flanagan.
„Bohužel, nadřízení trvají na tom, aby se nikomu deník nedostal do rukou.“ chvíli se odmlčí a pak dodá. „Jedině, že by to zůstalo mezi námi. Deník byste si přečetl a připravil mi z něj zprávu.“ moc dobře věděl, že mladík slíbí cokoli, aby se k deníku dostal a dokonce to i dodrží.
„Jistě, pane, slibuji“ začne se dušovat Flanagan.
„Klid, věřím Vám. Aby vás tu s tím nikdo neviděl, jděte domů. Napíšu Vám nemoc.“ konečně sundá nohy se stolu a začne hrabat ve stole, dokud neukořistí desky, do kterých vloží deník.
„Tady to máte a jděte!“ podá mu desky s deníkem.
„Díky.“ poté vyškobrtá z kanceláře.
Kapitán se zatváří spokojeně a sleduje z okna mizícího Flanagana.
„Peter Flanagan, konečně je užitečný. A to jsem se bál, že bude k ničemu.“ zamumlá si pro sebe.

Peter se ihned po příjezdu domů, dává ve svém křesle do čtení.

15. 9. 2015 11:00 Cooktown
Dnes jsem dokončil zásobování a vše naložil do jeepu. Toto je má, v pořadí již 10, výprava za záhadami. Přál bych si, abych už konečně něco objevil. Všechny výpravy objasnily záhady. Jediné dobrodružství, které jsem na výpravách zažil, byl jen samotný boj s přírodními živly.
Tak směle do toho.

15. 9. 2015 12:20 poblíž Hory Smrti
Na místě jsem byl dost rychle, však je to pouhých 25 km.
Jeep jsem nechal kousek dál od Hory. Hodně jsem četl o historii. Ti, kteří se vrátili, popisovali, že je tu v noci někdo ve stanu obcházel, ale když se šli podívat, nikdo tam nebyl. Rozhodl jsem se, že já budu naprosto nenápadný. Najdu si potichu nějaké místo na spaní, v nějakém slepém tunelu. Rozhodně nebudu zapalovat žádný oheň. Dorazil jsem kolem oběda a doufám, že případné obyvatele Hory přesvědčím, že jsem jen turista, který to tu jen obejde a zase odjede. Místo toho se skryji v tunelu. Můžu tu být i měsíc, zásob, které se nemusí vařit, mám dost. Nemám tu s sebou žádnou techniku, kromě 3 mini kamer a baterky. Dále mám v batohu lano, Ariadninu niť, nůž a kromě potravin i dostatečné zásoby vody, které schovám v úkrytu. A samozřejmě svůj deník a tužku.





















Na pravdě nezáleží.
Pravda i lež
časem ztrácí důležitost.
Usměrňuje jen rychlost změny.























Kapitola 3
(Camilo)


5. 4. 2016 Cooktown, Austrálie

Další den vstal Peter hodně brzy. Večer u deníku usnul a v noci ho pronásledovaly děsivé představy.
K snídani si osmažil vajíčka a uvařil kafe. Pak usedl se snídaní i s deníkem k jídelnímu stolu. Zatímco ještě usrkával kafe, si zapálil cigaretu a otevřel deník.

15. 9. 2015 19:00 v postranním tunelu Hory Smrti, Austrálie

Odpoledne jsem si prošel s Ariadninou nití chodby uvnitř Hory. Vše vypadá opuštěně, ale zdání může klamat. Dolů, do hory, jsem se ještě neodvažoval. Jak říkával můj táta: „Nejdřív musíš sledovat cvrkot.“
Na třech místech v chodbách, jsem umístil mini kamery, místa jsem si označil, abych je ráno našel.
Teď už jsem na svém stanovišti a chystám se na celonoční hlídku. Jen když budu součástí tmy a ticha, tak uvidím a uslyším vše.
Jsem bdělý a příjemně vzrušený. Není to má první probdělá noc.


16. 9. 2015 6:00 v postranním tunelu Hory Smrti, Austrálie

Hned po svítání jsem si odskočil a udělal snídani. Dojmy z noci jsou velmi zvláštní. Musím sám sobě přiznat, že jsem měl opravdu strach. Kolem 23 hodiny začal horu někdo obcházet a přitom se ozývaly zvláštní zvuky, takové cvrkání.
Celou tu dobu jsem svíral nůž, aniž bych věděl, jaké nebezpečí číhá venku.
Půjdu se prospat, jsem až příliš unaven.

16. 9. 2015 14:20 v postranním tunelu Hory Smrti, Austrálie

Probouzím se kolem 14 h. Musel jsem se rovnou najíst. Pak už mě zvědavost žene do tunelů. Jsem zvědav, co najdu na kamerách.

O chvíli později.
Záznamy na kameře jsem prohlédl, ale záběry jsou rozmazané. Slyším jen to podivné cvrkání. Někdo kolem určitě prošel, po tmě a dost rychle.
Dnešní plán je daleko odvážnější. Našel jsem si místo uvnitř hory, v malém výklenku. Tam budu v noci sedět a sledovat.


17. 9. 2015 6:35 v postranním tunelu Hory Smrti, Austrálie

Už jsem zpět na svém stanovišti. Cestou z mého nočního úkrytu v hoře, jsem rovnou prohlédl kamery. Opět totéž. Zřejmě nic pořádného nezachytí. V hoře jsem měl strach ještě o dost víc, něž minulou noc. Několik osob nebo bytostí prošlo kolem mě. Na kůži jsem dokonce cítil závan vzduchu, když procházeli. Bylo mi hrozně a přemýšlel jsem, proč jsem vlastně tady.


17. 9. 2015 19:00 v postranním tunelu Hory Smrti, Austrálie

Zůstal jsem tady zablokován. Odpoledne přijela rozjařená partička, dva kluci a dvě holky. Rozjeli tu divoký mejdan.
Jak jim stoupá alkohol v krvi, tak stoupá i hluk.
Pokud tam dole něco je, dnes o návštěvnících určitě ví.































Blíží se rozhodující okamžik,
mé hrdlo není schopno
vydat jediné hlásky a
mé tělo se nedokáže pohnout.
































Kapitola 4
(Camilo)

5. 4. 2016 16::00 Cooktown, Austrálie

18. 9. 2015 6:20 v postranním tunelu Hory Smrti, Austrálie

V tuhle dobu bych možná zápis dělat neměl. Musím jim dolů jít pomoct. Ale kdoví, zda se vrátím, tak bych tu měl nechat zápis.
Zhruba okolo 23 hodiny se opilá partička rozhodla jít do hory. Tušil jsem nebezpečí, ale nestihl jsem už nic udělat. Pravda je, že celý večer se vystavovali nebezpečí a možná by si pro ně stejně přišli.
Vyšel jsem ze svého úkrytu. S sebou jsem si vzal jen Ariadninu niť a nůž.
Nejdřív za nimi jdu potichu a klidně. Dokud neuslyším strašlivý výkřik. Okamžitě vybíhám do tunelů. Odmotávám niť a běžím. Vnitřní tunely osvěcuje mizící modré světlo.
Běžím za ním dál a dál. Vstupuji za ním do nitra hory.
Po delším sestupu narazím na zvláštní energetickou bariéru, za kterou jsou kamenná vrata.
Obraz, který mám před sebou je mi něčím povědomí. Kde už jsem to jenom viděl. Pak si vybavím řadu článků o nálezu v pohoří Bucegi v Rumunsku a pak v Iráku, v okolí Bagdádu. Vzpomenu si, jak prošli energetickou branou. Ten muž, jakýsi Ceasar, měl určité mentální schopnosti a díky tomu bariérou prošel.
Vypadá to, že to souhlasí. Tloušťku bariéry odhaduji na jeden centimetr, tak jako tam. Nezbývá mi, než zkusit projít. Buď ty schopnosti mám nebo zemřu. Zkusím si ještě potvrdit svou teorii a prohledám svoje kapsy, co bych mohl postrádat. V náprsní kapse nahmatám čokoládovou tyčinku a prohodím ji branou. Po překonání bariéry, se tyčinka v letu rozloží na prach. Je to tak, můj pokus mi potvrdil, že toto místo je podobné těm, o kterých jsem četl.
No tak do toho! Povzbudím sám sebe a projdu. Ještě chvíli mi trvá si uvědomit, že jsem to dokázal. Energetická brána se deaktivovala. Nyní jsem stál před kamennou branou. Ihned začnu hledat čtverec v trojúhelníku, který byl v Bucegi. A opravdu ho objevím, vpravo od brány. Dotknu se čtverce v trojúhelníku a mohutná kamenná vrata se tiše a lehce odsunou do zdi po levé straně.
Před sebou spatřím obrovský, uměle vytvořený sál, v podobě polokoule – o průměru asi 100 metrů a vysoký asi 30 metrů. Ze sálu pak vedou tři podzemní velmi dlouhé tunely.
Ačkoliv nikde nebyly vidět žádné zdroje světla, byla velká galerie dokonale osvětlená. Stěny měly barvu oleje a házely namodralé a nazelenalé odlesky. Působili, že jsou z velké části z organického materiálu, stejně jako v Bucegi.
Vpravo i vlevo od vstupní brány jsem uviděl podél stěn řadu pěti velkých kamenných stolů ve tvaru T, ani jeden z nich nebyl nižší než dva metry. V jejich povrchu jsou precizně vyryté zahloubené reliéfy různých znaků neznámého písma a další, které se podobaly starověkému klínopisu. Na deskách stolů byly i obecné symboly jako trojúhelníky nebo kruhy.
Přestože znaky nebyly namalované, zářily fluorescenčním světlem různých barev a u každého stolu to byla jiná. Na některých se nacházely různé předměty, které vypadaly, že mají technické použití.
Z mnoha těchto přístrojů vedly bílé kabely nebo šňůry k podlaze a mizely ve stříbřitých, lesklých schránkách na zemi. Kolem kabelů kroužily světelné impulzy. Dotekem jednoho ze čtverců, jsem vyvolal hologram, který zobrazoval lidské tělo. Když jsem se čtverce dotkl náhodně, zjistil jsem, že se dívám na holografický model svého vlastního těla. Trojrozměrné zobrazení se soustavně otáčelo a přitom zvýrazňovalo určité aspekty. Pak jsem položil prst dovnitř čtverce a otevřel se pohled do vnitřního prostoru těla a uviděl jsem různé orgány podle toho, jak jsem posunoval prst uvnitř čtverce. Určitými pohyby se dala zobrazení zvětšit až na molekulární nebo atomární úroveň.
Dotknutím se dalších čtverců jsem aktivoval projekce mimozemských bytostí a jiných planetárních soustav. Když jsem se dotkl současně dvou různých čtverců, byla vyobrazena komplexní vědecká analýza DNA obou ras včetně možností slučitelnosti genotypů. Na postranní liště se objevil popis k obrazům. Ke konci simulace byly zobrazeny výsledky možného zkřížení.
Zhruba o 15 metrů dál byl uprostřed místnosti něco na způsob ovládacího panelu, celkově ne moc velký, ale opět dost vysoký.
Pamatuji si, že v Rumunsku tehdy objevili i celou řadu koster obrů. Což by i zde vysvětlovalo obrovské rozměry stavby i zařízení.
Teď ale musím hledat tu partičku, pokud ještě žijí. Pokračuji dál, za ovládací panel a pak je spatřím. Stojí stranou toho všeho u stěny. Nejsou svázání, ani jinak není omezena jejich svoboda, ale jen tak tam stojí a upřeně hledí před sebe. Zatím nevidím nikoho jiného, tak se poblíž stěny pomalu připlížím poblíž nich. Zasyčím na ně, aby si mě všimli. Oni však nereagují, i když mě museli slyšet. Co jim to proboha udělali! Slyším to podivné cvrkání, tak jako o život upaluji zpět ke vchodu. Ještě tam jednou z příchozího tunelu nahlídnu. Třeba je spatřím v tuto chvíli naposledy. Vidím ale něco, co jsem nečekal. Přichází k nim – no, jak to popsat, divný ještěří muž? Vybere si jednu z dívek a odvádí ji do tunelu, odkud přišel.
07.02.2017 20:16:33
nakladatelstvisantini
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one